Při objednávkách nad 3000 CZK poštovné zdarma.

City Folklore Story

S PLECHOVKOU V RUCE / S ULICÍ V SRDCI
CITY FOLKLORE JE FILOZOFIE, NA JEJÍMŽ POČÁTKU I KONCI STOJÍ MĚSTO. PROŠLI JSME SUBKULTURNÍ VÝCHOVOU, V NÍŽ JE MĚSTO MATKOU, KOLÉBKOU I DĚTSKÝM HŘIŠTĚM.
JE TO BEZBŘEHÁ INSPIRACE. DÁVÁ NÁM PROSTOR SE PROJEVIT A ODLIŠIT.MŮŽEME SE V NĚM SCHOVAT, CÍTIT SE SVOBODNĚ A NESPOUTANĚ, VYNIKNOUT I SPLYNOUT.
JE TO GALERIE ŽIVOTA, VE KTERÉ VŠICHNI SPOLEČNĚ SPOLUVYTVÁŘÍME A FORMUJEME JEHO DUŠI.

Toto je naše motto, v jehož pár řádcích jsme se snažili zachytit,  o čem brand City Folklore je. 

Příběh City Folklore se začal psát někdy v roce 2009. Nejedná se jen o oblečení, značku, ale odráží  life style  a kořeny určíté skupiny lidí.  Lidí, které byste našli v každém větším městě. Potkali byste je všechny na ulici. Tam se potkali i oni, tam vyrostli , tam je to všechny společně táhlo. Okolnosti byly přitom nejrůznější. U některých se jedná o dobrovolnou volbu,  u jiných  o útěk od něčeho, někoho. Ulice se stala tmelícím prvkem. Stejně tak jako vychovala a  inspirovala nás.  Mnohé nám dala a my opláceli.  Spojovala nás hudba, graffiti, DJing, tanec, umění. Každý něco dělal nebo nějak svou aktivitou přispíval k rozvoji subkultury v Ostravě a jejím přilehlém okolí. Bylo chvíli po revouci a my všichni jsme byli doslova napumpovaní a lační po tom objevovat a tvořit to nové, co tu doposud nebylo a tak moc lákalo. Dnes již mnozí z nás předali žezlo mladším generacím. Jiní, ti skalní,  tvoří dodnes. Jedno je ale jisté : základy byly položeny.  Ulice žije dále.  Je to živý organismus.  Neustále se mění jako koryto řeky. Neusátle píše nové  a nové příběhy a neustále nabízí tomu, kdo je schopen vidět, mnoho. 

Za značkou City Folklore stojí několik lidí, ale směr všemu od počátku udává jedna osoba, Petra Gherbetz. Tu ostravští homies zaregistrovali spíše jako malující holku tvořící pod nickem SASANCA.  Léta její malby zdobily nejednu stěnu v rodném městě i jinde.  Dnes již pomalu mizí, jak se na nich podepisuje zub času, a nebo je překryly malby nové. Malování byla láska, v jednu chvíli to bylo všechno.  Ale kola se točí dál a jelikož jednou prdelí vše zvládnout nejde, bylo  v jistém bodě nutno si odpovědět na otázku, čemu dát  přednost, co rozvíjet dále a co bude muset naopak ustoupit do pozadí. Oscilace mezi ilustraci a malbou na straně jedné a  vlastním slibně se rozvíjejícím brandem na straně druhé  již byla nadáe neudržitelná. Zatímco tvorbu outfitu do malby dost dobře přenést nelze, oděvní tvorba naopak nabízela celkem širokou škálu uplatnění malby a ilustrace v ní. Odpověď byla jasná. Počáteční  koketování  s recyklem, sítotiskem a velmi živelný a experimentální charakter brandu, jež se v počátku jmenoval Charaktera,  brzy nahradila ucelenější koncepce, kde tmelícím prvkem byl právě street a snaha  udržet hadry a malování od sebe jako dvě odlišné a nesouvisející oblasti tvorby se  ukázalo zaprvé jako nereálné a zadruhé jako nesmyslné. Pro nový název jsem daleko nemusela. Často se mne při rozhovorech ptali, co vlastně to mé malování představuje, proč maluji to či ono na to či ono místo.  To mne nutilo se zamýšlet hlouběji, co je vlastně to skutečné proč. S oblibou jsem odpovídala, že graffiti je vlastně takový městský folklor. V malinko odlišné formě se zde objevuje již od dob Říma.  Jen ztěží najdete na světě velké město, jehož ulice by nebyly tetovány nápisy, obrazy a jinými projevy běžného člověka, jež chce sdělit, vyvolat reakci, upozornit, podělit se o něco.  City Folklore tedy nejsem jen já, má osoba, ale je to příběh, který začal na ulici, která zůtala a zůstane jediným jevištěm, kde si každý občas zahraje nějakou tu roli.